XC seriál BAHNO

Fotogalerie / reportáže / video

Přivítáme, pokud nám zašlete na adresu webmastera (webmaster@ambike.com) fotografie ze závodu, videozáznam, reportáž nebo odkazy na stránky s nimi.

Zpět na seznam

Report Jarní Bahno 2006

1. závod 25.3. 2006 - Linhart

Bez nadsázky nejkrutější závod v pětileté historii Bahna. Neobvykle prodloužená zima se postarala o podmínky, které se dají charakterizovat jako nepravidelné střídání bahnitých úseků s ledovými plotnami (za vše hovoří tento snímek). Ještě týden před závodem bylo trať prakticky nemožné projet a pořadatelé si dělali vážné starosti o smysluplnou účast závodníků. Přesto se jich onu sychravou sobotu postavilo na start 51 a s výjimkou juniorek (17-18 let) byly obsazeny všechny kategorie z patnácti vyhlášených. Dostavil se i hojný počet "doprovodů" - rodinných příslušníků, známých, trenérů, fotografů i prostých zvědavců, pořadatele nepočítaje. V kopcích lázeňských lesů kolem Linharta se tak sešla bezmála stovka lidí, kteří se několik hodin poté vraceli do svých vyhřátých pelíšků se surrealistickým pocitem prožitého neskutečna. Závodníci si při koupeli ještě dnes nevěřícně prohlížejí modřiny a rány, utržené při četných pádech, které (zaplaťbůh) neskončily přivoláním sanitky, i když to jistě hodně bolelo. Opravdový očistec zažila poslední vlna startujících, ve které byli hobíci a elita. Chvíli po startu začalo na zledovatělý sníh pršet a v některých úsecích se nedalo prakticky ani chodit. Devět závodníků nedojelo. Bohužel nebylo možné sledovat traťový rekord, protože prakticky všem kategoriím byl z časových důvodů ubrán jeden okruh.
Jako hlídka na trase jsem si "užíval" pravděpodobně nejšílenější úsek u Smrkového srubu nad Tuhnickou studánkou, a musím konstatovat, že absolutně každý, kdo si troufl první letošní závod Bahna absolvovat (bez ohledu na to zda dokončil), si zaslouží obdiv a nehynoucí slávu. Pregnantně to vyjádřila závodnice z kategorie žen nad 40 let - bikerka a kamarádka Jaroslava Vnuková: "Kdyby mi někdo někdy řekl, že po tomhle budu někdy jezdit, tak se mu vysměju.". Jela. A dojela. Druhá. Pro mě osobně se největšími hrdiny stali: veterán Karel Rouča, který po nedávném zranění závod se ctí absolvoval na své celotvrdé plečce ("Když jsem varskej, tak je to přece povinnost, ne?"), křehká srnka, jejíž startovní číslo jsem nepostřehl (protože jsem s otevřenou papulou zíral na to, jak s freeridovým přehledem zvládá kousky, kde se ostatní váleli ze svahu dolů - jistě vyhrála) a hopsavě orientovaný šílenec s kokoskou, v džínách a s hladkými plášti, který polovinu tratě naprosto vyčerpán odtlačil a dodnes se zřejmě budí v noci hrůzou a zalit smrtelným potem. Z pro mě známých tváří mě hodně zaujal Tomáš Kozák, který bez hřebů velice slušně stíhal ohřebovaného Fabišovského.
Co říci závěrem? Na karlovarské Bahno jezdí tradičně cvoci. A 25.3. 2006 přijel všech cvoků výběr. Klobouk dolů. Sejdeme se znovu za týden a není to apríl.

Dan

Zpověď bikerky (v letech:-) aneb sáhli jste si někdy na dno?

Pro znalé situace asi nemá cenu popisovat co znamená, když se řekne „jedu Bahna“. Těchto závodů se účastním již pár let, takže relativně vždycky vím, co mě může čekat… relativně :-) To jsem si teda vždycky myslela, až do 25. března tohoto roku, kdy se díky letošní dlouhé zimě na trase držel sníh snad zuby nehty… co sníh, letošní první závod by směle snesl pojmenování „lední rallye“. A jelikož na webu ohledně konání závodů závodu stálo: Jedou se všechny čtyři bez ohledu na počasí, i kdyby měly padat kravince s kotvama… Bylo rozhodnuto. Ještě den před tím jsem se na internetu ujišťovala, že se závod opravdu jede, ale místo abych se koukla pořádně na nové propozice (jako čas startu a změna trasy) jsem se kochala hláškami bikerů, kteří si trať již v průběhu týdne stačili projet, jako: No bude to veselý, místy sníh, led, bláta dostatek, ale vcelku jetelný… no jak pro koho :-)
Takže ten den od rána žádný spěch, start je přece vždycky až ve 12 hodin, kolo jsem si po 4měsíční zimní pauze už včera pečlivě dofoukla, tachometr vynulovala. A vstávala v 10. Kávička, župánek, zvolna začít vařit dětem oběd. O to víc mě zaskočila někdy po půl 11. smska jednoho z pořadatelů: „Startuješ v 11, víš to?“ Zmohla jsem se jen na stručný telefonát: „Fakt?“ Fakt! Do startu zbývalo 20 minut a mě bylo jasné, že nestíhám. Ještě nikdy jsem se tak rychle neoblékla do cyklistického a ten den jsem snad trhla můj osobní rekord v průjezdu městem, v dešti (předpověď vyšla), v blátě (místním staveništěm). K obědu měli doma ten den nedovařené špagety. Nicméně na start jsem přijela o 6 minut déle, udýchaná (bylo to do kopce a letos poprvé :-), zmoklá. Nechala jsem si připnout startovní číslo (těch pár vteřin už mě nezabije) a vyrazila…
Za první zatáčkou jsem zjistila, že na ledu jo to opravdu o něčem jiném…a zpomalila (nemusím přece být první, že?). Za druhou zatáčkou jsem dojela poslední závodnici, která po „lehkém uklouznutí“ kolo už radši tlačila. Po dalších pár metrech jsem „hodila tlamu“ i já, ztratila zadní blatník, v další zatáčce (to je Dane ta tvoje: tento snímek , ta byla nejlepší:-) se šikmým sklonem do kopce jsem doslova lezla po čtyřech na ledu, na následující „vracečce“ přehlídla „mlíko“ a zabloudila…takže zpět a znovu na trasu. V této fázi jsem měla za sebou sotva 4 km (půlku prvního okruhu, jely se dva), ale jinak toho už plné zuby…. . Další „sjezdík“ končil zatáčkou a pokračoval zhruba 30cm hlubokým, úzkým sněhovým korytem…do toho jsem se samozřejmě nestrefila (další pád, tentokrát do měkkého, co si asi myslela hlídka na trase? :-). Pokus nasednout v tomhle terénu jsem vzdala po pár pádech dolů ze svahu (nahoru se přeci nepadá, že jo?), při kterých jsem se z půlmetrových závějí ani nemohla vyhrabat zpod kola (naštěstí v těchto místech nikdo nefotil :-), a zhruba kilometrový úsek jsem kolo poctivě tlačila po kotníky ve sněhu (ty letní tretry se síťovinou, které jsem ve spěchu doma obula asi nebyly tou nejšťastnější volbou…). Uklidňovalo mě pouze vědomí, že podle stop přede mnou nejsem jediná, kdo tu kolo tlačil. Pak už stačilo projet zbylých pár (ledem pokrytých, jak jinak :-) zatáček, pár stovek metrů bahnem a byl tu konec prvního kola… a překvapivě i cíl! Pořadatelé se v průběhu závodu rozhodli o okruh ubrat. Skvělý nápad!
V té chvíli jsem si ještě myslela, že bych druhé kolo zvládla. Ale znáte to: člověk míní… Po půlhodince stání v soustavném dešti, čekání na výsledky  – sice už s čajíčkem-rumíčkem a tatrankou, ale bez nitky suchého na sobě, botky i rukavice skrz naskrz, mě začaly síly opouštět. A představa, že takhle ještě musím dojet domu 7 km, i když z kopce, ale o to hůř… Snad jen vidina horké vany mě donutila dojet. Zabahněné kolo do garáže, průlet chodbou, rovnou do koupelny. Asi na mě byl dost děsný pohled, když i moje pubertální dcera po pár minutách nesměle zaklepala na dveře koupelny a výjimečně slušně se zeptala: „Maminko, nepotřebuješ něco?“ To už jsem ale zvolna roztávala v horké vodě, fialové prsty u nohou dostávaly zpátky barvu a přestala jsem snad i fňukat…
V době, kdy tohle vše píšu, už je mi hej, dokonce jsem to ani neodstonala. A ve výsledku jsem ráda, že jsem závod nevzdala. O nějakém časovém rekordu se nedá ani mluvit, ale ten den jsem vyhrála sama nad sebou. Takže za týden jedu znova, tentokrát se náležitě vybavím a na start přijedu včas…
P.S. a odpoledne, když se manžel vrátil ze služební cesty a ptal se: „Tak jaký to bylo?“ – řekla jsem jen: SKVĚLÝ !

Duraska

Jarní Bahno v zimních podmínkách

Karlovarské noviny - 29.3.2006

Karlovy Vary - V podmínkách daleko spíše zimních než jarních odstartoval v sobotu jubilejní pátý ročník seriálu závodů horských kol Bahno 2006.

Přes nepříznivé podmínky se na startu prvního ze čtyř bahenních závodů u výletní restaurace Linhart postupně sešlo víc než padesát bikerů všech kategorií. Na střídavě rozbahněných a zledovatělých tratích nebyla nouze o pády, v nejpočetněji obsazené kategorii mužů do 29 let například nedokončilo osm ze čtrnácti startujících. Naštěstí to vše skončilo jen drobnými oděrkami a pohmožděninami.

V hlavní kategorii mužů Elita se o prvenství poprali dva mnohonásobní vítězové bahenních závodů z předchozích čtyř let. Po tvrdém boji vyhrál Ladislav Fabišovský z Ostrova před plzeňským matadorem Tomášem Kozákem, který na dnes nejlepšího bikera Karlovarska ztrácel v cíli něco málo přes minutu.

Výsledky z Linhartu

Druhý závod jarní série Bahno 2006 pořádá karlovarské sdružení cyklistů A.M.bike no limits v sobotu 1. dubna se startem a cílem na Sluneční louce nad Letním kinem.

Jiří linhart

2. závod 1.4.2006 – Sluneční lázně

Dnešní den se opravdu vydařil. Od rána svítilo sluníčko, sem tam mráček, předpověď počasí vcelku příznivá, s avizovaným množstvím bahna na trase každý počítal (viz páteční slejváček cca v 17.00 :-), a vůbec - kdo přežil minulou sobotu, tak už ho přece jen tak něco nerozhází…víme o čem je řeč  :-). Víceméně dnešek byl za odměnu každému, kdo se rozhodl přijet. Troufnu si dokonce říct, že tento 2. závod, ač co se týče terénu bezpochybně nejnáročnější – o tom žádná, mi po tom předchozím připadal tak trochu fádní… jaksi postrádal „šťávu“ (je mi jasný, že „tahám čerta za ocas“, ale nemůžu to nenapsat :-) Trasa byla odporně suchá (ta troška bahna v cílové rovince a další s potůčkem a se zbytkem sněhu v prvním prudším stoupáním nestála ani za řeč – a vzhledem k mé rychlosti, kterou jsem tenhle úsek projížděla, jsem se ani moc nezacákala :-), nikde to neklouzalo (každou prudší zatáčku z kopce jsem preventivně vycvakávala – doprava pravou a doleva…taky pravou :-), během závodu nepršelo, ba co říct – chvílemi bylo odporně teplo (když jsem při druhém okruhu odhazovala zimní rukavice :-) a zadní blatník jsem tentokrát zahodila sama…já se to snad nikdy nenaučím (ho správně připnout :-).

Ale přece jen pár postřehů, které mě dnes dostaly zpátky na zem…:

Díky tomu, že do místa startu jsem musela projet celé město, jsem viděla, co dokáže velká voda (doteď šel problém záplav jen jaksi mimo mě), přesvědčila se, že cyklostezka podél Ohře je opravdu neprůjezdná, po dlouhé době se dostala na kolonádu, kam jako karlovaračka normálně zavítám jen jaksi „z povinnosti“ v rámci letního MFF či jí občas v rychlosti prolítnu s kamarády, když si tudy krátíme zpáteční cestu z vyjížďky, a že říčka Teplá je se svým současným průtokem směle splavná i pro větší plavidlo než je nafukovací matrace…
Doslova slzy do očí mi vhrkly při startu nejmenší bikerské drobotiny, kdy pro leckterého špunta to byl jeho první závod v životě. Jejich závodní nasazení být ten nejlepší a s jakou vervou se se svým úkolem projet okruh co nejrychleji „poprali“, bylo přinejmenším srovnatelné s rivalitou v kategorii Elite, a nic jim nevadilo, že mnohé z nich museli jejich maminkové a tatínci ještě místy na blátivé rovince za sedlo přidržovat, či s nimi (jako technická podpora – samozřejmě) celý okruh běžet…
Dost tvrdé procitnutí z euforie vítězství byl pro mě (teď už vím, že ne zrovna nejšťastnější :-) nápad projet si odpoledne z dlouhé chvíle ještě jednou trasu, tentokrát jen tak „rekreačně“ .…s kategorií hned po drobotině následující, tj. žáci-žákyně 10-14 let. Ti „malí hajzlíci“ – jak jsem je po mém návratu do cíle v údivu nazvala a jen nechápavě kroutila hlavou nad nejlepším časem 21 minut (1 okruh), mi zmizeli z očí hned za první zatáčkou rychlostí blesku a abych dohnala alespoň toho posledního, musela bych se hooodně snažit :-) Mládeži – klobouk dolů!
Pochopila jsem, že buřty se dají jíst i bez hořčice…:-), že batoh plný náhradního oblečení jsem táhla zbytečně….:-)
No a že ten slejvák jsem si nakonec přeci je vychutnala….když nás po půlnoci na AC Startu vyhodili i s kolama z hospody….to totiž lilo nejvíc:-)

Duraska

Bikeři se dočkali bahna

Karlovarské noviny - 7.4.2006

Karlovy Vary - Už bez sněhových závějí a ledových ploch, zato pěkně na blátě, které mají bikeři tak rádi, se odejel druhý závod 5. ročníku seriálu Jarní Bahno 2006.

Závodilo se na tratích v lázeňských lesích nad Grandhotelem Pupp a Galerií umění, ze všech bahenních závodů nejtechničtějších. Svoje síly a umění si na nich vyzkoušelo opět na osm desítek bikerů obého pohlaví ve věku od dětí až po veterány.

Tradičně velice kvalitně obsazenou kategorii Elita vyhrál tentokrát Marek Nebesář v dresu MTB Michelin Teamu, druhý projel cílem Plzeňan Tomáš Kozák a třetí vítěz prvního závodu Ladislav Fabišovský z Ostrova. Tato trojice je také v čele průběžného pořadí po dvou závodech.

Třetí závod série se jede zítra, v sobotu 8. dubna. Start a cíl jsou na vyhlídkové plošině na kopci Tři kříže nad fotbalovým stadionem v Drahovicích, parkoviště pro auta je u nedalekého hotelu Slavia.

Pořadí startů:

Okruhy mají cca 8 km, vyhlášení výsledků v prostoru startu a cíle.

Jiří linhart

3. závod - Tři kříže

Jarní Bahno má za sebou už třetí ze čtyř závodů

Karlovarské noviny - 13.4.2006

Karlovy Vary - Pro letošek rekordní stovka bikerů se postavila na start třetího ze čtyř závodů horských kol jarní série Bahno 2006. Letos poprvé se taky na ně smálo sluníčko, kterého ale nebylo zas tolik, aby vysušilo všechno bláto, takže traťový rekord odolal. A když už jsme u rekordů - tratě kolem Tří křížů jsou ze všech čtyř závodů Bahna nejvýše, startuje se v nadmořské výšce 527 metrů.
V hlavních závodech startovalo 33 mužů a desítka žen v celkem osmi kategoriích. Pro vítězství si dojel Ladislav Fabišovský z Ostrova, který opět potvrdil, že na této trati nemá soupeře. V prvním ze čtyř kol s ním ještě držel krok plzeňský matador Tomáš Kozák, ale pak už 'Fába' kroužil kolem Tříkřížového vrchu sám.
Fabišovský s Kozákem jsou také před závěrečnou časovkou dva největší kandidáti na celkové vítězství. Fabišovský má za dvě vítězství a jedno 3. místo 41 bodů a třikrát druhý Kozák o dva méně. Třetí v průběžném pořadí Roman Káles (5. a 3.) ani vítěz druhého závodu Marek Nebesář je prakticky nemohou ohrozit.
Posledním závodem jarní série Bahno 2006 bude v sobotu MTB časovka jednotlivců se startem a cílem v Sedlečku. Stejně jako všechny předchozí je i tento závod veřejný, takže zkusit to může každý. Více informací o časovce najdete v Karlovarkách zítra.

Jiří linhart

4. závod - časovka Sedlečko

Karlovarské noviny - 14.4.2006

Posledním závodem bude MTB časovka pod Šemnickou skalou.

Karlovy Vary - Jubilejní 5. ročník seriálu závodů horských kol 'Jarní Bahno 2006' zítra končí. Zatímco první tři závody byly koncipovány jako klasické XC okruhy v karlovarských lázeňských lesích, finále obstará MTB časovka jednotlivců.
Trať časovky tvoří náročný, zhruba 17 km dlouhý okruh se startem a cílem u rybníčka nad obcí Sedlečko. Závodníci odtud vyjedou nejprve velmi strmé stoupání po silnici pod Šemnickou skalou k Andělské Hoře, následně po lesních cestách kolem golfového hřiště sjedou až k Pražské silnici nad Drahovicemi, odkud opět po lesních cestách dojedou do cíle. Start prvního závodníka je ve 12:00 hod., další startují v minutových intervalech v pořadí, jak přijdou na start.
Přihlášky je možné podat na místě startu nejpozději půl hodiny před startem kategorie.
Děti a žactvo závodí na kratších okruzích 1 a 2 km a startují od 10:00 hod.
Vyhlášení výsledků časovky a celé série v restauraci v Dubině od 16:00 hod.
 

Jiří linhart

Horská kola: Jubilejní páté Bahno uzavřela sobotní časovka jednotlivců

Karlovy Vary - Časovka jednotlivců uzavřela v sobotu jarní seriál závodů horských kol Bahno 2005. Počasí se vydařilo, a tak se na startu u rybníčka nad Sedlečkem sešlo osm desítek bikerů.
"Tratě dělaly názvu čest, bahna bylo víc, než kdy jindy, bylo to opravdu náročné," pochvaloval si člen pořádajícího karlovarského sdružení cyklistů A.M.bike no limits Daniel Danielčák. "Závod ozdobil souboj dvou 'eliťáků', ostrovského Ládi Fabišovského a plzeňského Kozáka, kteří si teprve tady, v přímé konfrontaci, rozdělili dvě nejcennější medaile," dodal Danielčák.
Karlovarské 'Bahno' svým časným termínem na přelomu zimy a jara už tradičně patří k respektovaným závodům Českého cyklistického kalendáře. Na tratích vedených v Karlovarských městských lesích tak každoročně testují své síly před začátkem hlavní sezóny bikeři z půlky Čech. Připravit pro ně tratě odpovídající kvality bylo letos náročnější než jindy.
"Při prvním závodě okolo Linhartu jsme se na tratích potýkali se sněhovými závějemi a ledovými plotnami a na trati časovky jsme museli znovu postavit můstek, který dva týdny předtím vzala velká voda," uvádí příklady Danielčák.
Jediným stínem letošní série byla absolutní absence kategorie juniorek, na žádný ze čtyř závodů nepřišla ani jediná. Jinak byla ovšem účast slušná, vždy kolem stovky závodníků, což je tak akorát, co se dá bez problémů zvládnout. Přes všechnu náročnost tratí nedošlo letos k žádnému úrazu, takže medaili za vítězství si na krk mohou pověsit i pořadatelé z A.M.bike no limits.

Jiří linhart

Zpět na seznam

© A.M.bike, z.s., web & design: Daniel Danielčák 2002 - 2017 | admin | 1 on-line  | 237165 visits ↑↑↑