Report 2017 jaro

První aprílový den, teplota a počasí jak v červenci, slunce láká otužilce ke koupeli a u letního kina se chystají ke startu závodníci všech věkových kategorií a výkonnostních stupňů. Běžci zdolávající terény kolem Diany a „karlovky“ za pomoci čtyřnohých miláčků, běžci bez pomoci i bajkeři sedlající kola všech možných barev a značek. Lázenští hosté, odtučňující svá kila v jarní přírodě, pak sledují smělé výkony všech jarně laděných sportovců od žáčků až po šedivé vlky z kategorie UNISEX.

Vyrážím dnes do místa na trati závodu, jenž připomíná profil dvouhrbého velblouda. Pokud jedete tímto místem na kole a vrháte se po tomto kousku zemského povrchu do hlubiny zakončené asfaltem Slovenské ulice, jste jistě velmi dobře pojištěni. Pro většinu účastníků závodu je tento pohled nezapomenutelný a bude je strašit po zbytek závodnického života. Jsou tu ovšem vyjímeční, technicky hodně zdatní závodníci i závodnice, pro které to není žádný zásadní problém a části startovního pole asi chybí mozek.

Poslední běžci dobíhají k  cíli a na startu jsou připraveni žáci a žákyně. Čeká je jedno kolo, plní nadšení se škrábou od galerie umění k vyhlídce Karla IV a od Findlaterova altánu pak víří listí v serpentýnách nad „velbloudem“. Velblouda zdolávají většinou běžecky a skluzem, jen se za nimi zaprášilo ve směru k „hadovce“ a skalce básníků. Chvilka klidu, vyplašení ptáci se sotva uklidnili a jsou tu eliťáci a muži ve věku od 19 do 29 let. První, druhý, třetí a další, většina hravě zdolává ve čtyřech okruzích strašidlo se jménem „velbloud“. Síly ale ubývají a poslední kolo ukazuje jak se kdo v zimě připravil na sezónu. Poslední závodník sbíhá velblouda a mizí v prachu zdolat stoupání ke skalce básníků a pak sjet do cíle, kam se jedu také podívat.

Občerstven vysocevitaminickokaloricky hodnotnými, dietními, lehce stravitelnými buřty se pak vracím na místo činu a připravuji se na výkony hobíků. Jsem na pozici a k početným divákům se připojuje kulhající Čočkin, jehož zdobí pěkný výron a odřená tvář. Ještě včera rovný strom je pod velbloudem zcela pokřiven a Michal popisuje jak se zde proletěl při přípravě na dnešní závod. Čekáme na závodníky, kteří již odstartovali do prvního ze tří okruhů. Dlouho nečekáme a už jsou zde. Někteří zdolávají oba hrby v sedle, většina dává přednost cyklokrosovému nesení kola. Startovní pole je natažené, v druhém kole dojíždějí ti nejlepší méně výkonné a všichni závodníci zde předvádí obdivuhodné výkony. S ubývajícími silami ale nechybí ani pády a let vzduchem zakončený prasklou klíční kostí. Objevuje se i silniční lišej, vypadlé zadní kolo a dokonce i přetržený řetěz.

Poslední hobíci sbíhají po „velbloudu“ a jedou k cíli. Sedám na kolo a jedu opět do cílového prostoru, abych společně s Bedřichem Smetanou a ostatními sledoval vyhlášení vítězů. Ovšem obdiv si zaslouží všichni závodníci i pořadatelé, skvělé závodní podmínky doplnila i výborně připravená trať závodu, na které by se vyřádili i ti nejlepší ze světové špičky. Škoda, že je stále od účasti na náročných tratích ve světoznámých lázních odrazuje nízké startovné, zdevastované Lázně I a vysoké ceny v lázeňském „zlatém“ pruhu…

BoBo